Milá Amálko a Jáchyme
píšeme až teď, protože se celou dobu musíme schovávat před těmi zlými skřítky. Oni přes vaši zahrádku jenom nešli. Oni se k vám chtějí nastěhovat. Moc se jim zalíbily ty hromady starých prken, písku, cihel a sutě na vaší zahrádce. Ti zlí skřítkové jsou skřítkové válečníci. Mají rádi veliké hromady, protože z jejich z výšky pozorují okolí. Zatím na vaší zahrádku přišla první skupina sedmi průzkumníků. Jsme zatím dobře schovaní za skleníkem. Kdyby zjistili, že tu bydlíme, tak by nás pochytali a odvedli jako zajatce k jejich náčelníkovi. Pak bychom museli pro ně pracovat - chodit krást jídlo a hlavně cukr - ten oni mají nejradši.
To byste nevěřili, kolik cukru oni dokáží sníst za jediný den. Jestli k vám dorazí i zbytek válečníků, tak vám doma nezbude ani zrníčko cukru. Když nenajdou cukr, berou marmeládu, med, rozinky a vůbec všechno co je trochu sladké. I sladká jablíčka jim chutnají.
Chtěli bychom je nějak ze zahrádky vyhnat, ale zatím nevíme jak. A taky je nás málo. Jsme tu jen dvě rodiny.
Něco zkusíme vymyslet. Tak kdyby Vás něco napadlo, tak nám zas napište.
Kdybyste nám chtěli pomoct, tak bysme potřebovali odhrabat všechno listí za skleníkem, protože se nám po něm špatně běhá. Kloužou nám nožičky, když rychle utíkáme domů.
Když nám pomůžete, my Vám tam dáme dáreček.
Vaši skřítkové
